25.03.07 Rusavky

Na shromaždiště jsme dolezli zhruba ve skupince Bludra, Bulva, Fantomas, já, případně Krůta, který dorazil na vehiklu neznámého původu, jako jedni z posledních. Už tam na nás čekalo celé SGAF spolu s několika dalšími jedinci. Nejvíce pozornosti hladovějícího Bludry však poutal Ragnar a jeho řízečky s kofolou, a tak zatímco všichni procházeli povinnou uvítací procedurou, Bludra se s šíleným zábleskem v oku vrhl na Ragnara, vytahujícího z malé polní malou, plastovou krabičku s řízky a láhev kofoly. Já si mezitím dřepl na jeden z mnoha skalních výstupků a jal se pozorovat okolí, kde jsem měl být v následujících hodinách několikrát zabit. Padl na mne stín. Není myšleno jako umělecké vyjádření sklíčenosti, někdo se prostě vrhl slunečním paprskům do cesty. Chvíli jsem to ignoroval, ale jelikož jedinec nejevil známky pohybu, usoudil jsem, že si asi chce popovídat, a tak jsem se otočil vstříc usmívajícímu Ragnarovi. Nějakou dobu jsem očekával dotaz, ale ten nepřicházel. Nechápajíc jsem se zahleděl do země a do mého zorného pole se dostal objekt ležící u mých nohou, G22 zahrabaná v blůze. Aha…

Konečně jsem pochopil (jsem na sebe patřičně hrdý, netrvalo mi to ani deset minut) a po rozbalení jsem podal flitnu Ragnarovi. Ten si s ní hrál, párkrát vystřelil, prohodil, že hop je nějak divně nastaven nebo spíše nenastaven a vrátil mi ji. Odhalená zbraň upoutala celkem hodně pozornosti, asi dva lidi ze SGAF, kteří si ji krapet zachmuřeně začali prohlížet. Po vysvětlení, že ve zbrani není žádnej upgrade se jim znatelně zlepšila nálada a sotva si z ní vystřelili, začali se usmívat – věděli, že tahle zbraň je neohrozí ani na 15 m. Lidé se začli dohadovat na konkrétnější podobě akce, čehož se krom mne neúčastnilo ještě několik lidí jako např. Bludra, ládující do sebe řízek rychleji, než je většina lidí schopna naládovat kule do svého točáku. Když Bludra dojedl, začali se s Krůtou hrabat v hopu u té mé roury a celkem se jim povedlo zlepšit dostřel, tak na úroveň manuálního USP. Den hrůzy z mé strany ale teprve začínal. Objevil se pro mne dosti překvapující problém s vytahováním zásobníku, takže když se SGAFíci v doprovodu několika (Bulva, snad jeden amík, nepočítaje jednoho z jejich členů ve woodlandech) lidí vydali na protější skálu pořádně zakempit, já s Bludrou jsme řešili zajímavý nelogický hlavolam, aneb kam praštit, aby to vylezlo. Zhruba někdy v té době se zjevil HoHo (Božka) ve svém úboru vz. 95 desert a jelikož už Češi odlezli, zůstal s námi až do jeho odchodu z akce, čehož později jistě litoval. Po nějaké té čtvrthodině se naše skupinka pod velením Herr Bludra vypotácela vstříc svému konci, zatímco jsem já stále přemlouval trucující zásobník. Bludra a spol. se rozdělili na dvě skupinky po třech a každá se beze strachu vrhla na pole s nulovou možností krytí z jedné strany. Zásobník se konečně vzdal, byl naplněn a já se vydal za ostatními, přičemž jsem se minul s na kole dorazivším Kalipérem v úžasném kabátu vzor 60.

Vylezl jsem na pole a chystal se vydat za Bludrovou skupinou, ale dva jedinci, mávajíce svými horními končetinami, upoutali mou pozornost a tak jsem změnil původní plány a směr pochodu. Jejich mávání však zjevně neznamenalo “pojď sem.“ Zřejmě to znamenalo přesný opak, protože sotva zahlédli, že se blížím k nim, začali utíkat vstříc tušeným pozicím našeho nepřítele. Když jsem se stále blížil, rozhodli se vyškrábat se i na menší skálu, doufajíc, že je se svými (ne)schopnostmi nebudu schopen následovat. Měli pravdu, po několika pokusech, kdy jsem málem udělal kotoul vzad s flintou přes rameno, jsem se vzdal a hledal jsem opět Bludrovu grupu. Ve skupince, která přede mnou utíkala, byl původně i HoHo, ale ten si vybral jinou, trnitou cestu. Doslova.

Bludra se spolu s ostatními začal prodírat menšími křovinami, já šel mírně okolo, po nekryté, ale přeci jen podstatně schůdnější cestě. Námaha Bludry a ostatních se ukázala jako zbytečná, jelikož SGAF nebyli tam, kde jsem je alespoň já očekával. Zmaten jsem klečel nedaleko od Bludry a čekal jsem, co provede. Pak se z křovin po naší levé ruce ozvala dávka a jelikož v těch místech snad neměl být nikdo z našich, měli jsme jasno. Plížíc se na okraj křovin jsem nedával zrovna dvakrát pozor, což se mi následně vymstilo. Poslední, co mne před mou smrtí napadlo, bylo: „Co to může bejt támhleto černé uprostřed křoví a suché trávy?“ V tu chvíli mi v ústrety vyrazil proud kulí. První mne trefila do ukazováčku levé ruky a tak jsem byl nucen se hrabat směrem k mrtvolišti.

Sedl jsem si k pokuřujícímu Kalipérovi a začal jsem mu kazit den svou přítomností. Paměť selhává a tak o konci této první akce vím jen zhruba toto: Po delší době přiběhlo přes pole několik (snad 4) lidí, kteří prej nebyli mrtví, jen se stáhli. Předtím už možná dorazila jedna nebo dvě mrtvoly, nevím. Ale určitě po dalších snad 10 minutách dolezl někdo z SGAF s dotazem, kolik že nás to vlastně ještě žije. Dostal odpověď, že se tam někde ještě plíží HoHo. Nakonec dorazil i on a po nějaké době přivandrovali i SGAF, čekajíc na další akci. HoHo musel prolézt spoustou křoví, protože na rukách měl četné šrámy. Jeho úsilí nakonec bylo odměněno jedním potvrzeným zásahem a krátkodobým obsazením vlajky nepřítele. Potom mu vypadl šroubek držící přední mířidla (pokud jsem viděl dobře) a tak to radši zabalil a vrátil se na mrtvoliště. První akci tedy vyhráli SGAF.

Při druhé akci se role vyměnili, kempili jsme my a to přímo předchozí mrtvoliště a SGAFíci měli překvapivě za úkol toto místo dobýt. SGAF se odbelhali vstříc své startovní pozici, my mezitím jen tak zevlovali. Po nějaké chvíli už jsme všichni leželi různě po skalách a čekali na jejich zdrcující útok. Pokud mohu soudit, tak koncentrace na obranu postupně klesala, alespoň u mne. Všude byl klid, nikde nikdo. Na otázku, kdy se má začít hrát, mi bylo sděleno, že se již 15 minut hraje. Pojal jsem podezření, že se možná snaží nás nějak zeširoka oblézt a tak jsem odlezl na skalku ležící pár metrů za naší “hlavní obranou linií.“ Ostatní nejevili žádnou chuť se přemisťovat, byť o několik metrů, což jsem zprvu považoval za docela hloupé ulehčení situace našemu soupeři, nakonec se ale ukázalo, že ostatní se nevzrušovali kvůli lepší znalosti okolí. Jak jsem se přesvědčil při 4. akci, kdy SGAF opět útočili, nebylo možné se nehlučně proplížit křovinami a lesem vlevo od našich pozic a po pravé straně zase bylo pole, kudy by se neviděn nepřiblížil ani Predátor. Flákal jsem se na kopečku sotva dvě minuty, když jsem zaslechl střelbu z míst, kde jsem ještě před chvílí ležel se svými druhy. Hned jsem vstal a přebíhal zpět, potkávajíc už tři mrtvoly jdoucí mi naproti. To mne poněkud zneklidnilo a opravdu bylo proč. Skálu jsem považoval za nedobytnou, Ragnar s Kalipérem ležíc bok po boku se svými G3SG1 měli přicházející SGAF přímo před sebou, stěží 15 metrů daleko od svých pozic. Z druhé strany kryl cestu HoHo s Bludrou, zbytek lidí ležel různě po skále. Nevím, možná naše neschopnost, mnohem zkušenější nepřítel nebo jednoduše od obojího trochu. Každopádně boj netrval déle jak pět minut. Já osobně jsem to dostal snad jako čtvrtej. Zahlédl jsem vykukujícího SGAFíka, jak to kropí směrem ke Kalipérovi, tak jsem tam hned zaměřil. Než jsem stihl vystřelit, SGAFík zalehl. No co, však on se znova ukáže, řekl jsem si, míříc na totéž místo. Tady se projevila má tupost, v tu chvíli mne opravdu nenapadlo, že se SGAFíci střídají, nejprve vyleze jeden, jen tak bez míření zakropí a když se na něj všichni otočí, zase zaleze. A potom prostě o deset metrů jinde vyleze druhej SGAFík a má všechny hezky na ráně. Tak se stalo, že zírajíc do optiky jsem kule kolem sebe dříve slyšel než viděl. Jen neuvěřitelnou shodou náhod jsem zůstal nezasažen. Opět jsem projevil svou hloupost a místo okamžité adekvátní reakce, jako třeba zalehnutí, jsem nejprve hledal střílejícího SGAFíka. Když jsem na něj zaměřil svůj nenávistný pohled raději zalezl. Ukázalo se, že proti prvnímu ze střelců jsem byl kryt perfektně, ale proti druhému zase nejhůř jak to šlo. Začal jsem se tedy přemisťovat, koukajíc hlavně pod nohy, přece jen smrt kuličkou radši než nějaké hloupé došlápnutí na skále a vyvrklý kotník, že? Sotva jsem udělal dva kroky, zaslechl jsem opět kule letící nebezpečně blízko a zase jsem udělal něco, co teď zpětně nechápu. Místo učinění posledního kroku k mému nově vybranému krytu jsem se zastavil a zvedl hlavu, odkud to na mne lítá. Zvedl jsem hlavu a dostal zásah doslova mezi oči. S dobrým pocitem, že brýle jsou kvalitní a drží, jsem zvedl ruce nad hlavu, otočil se a vydal se na mrtvoliště. V jakém pořadí popadal zbytek našeho týmu nebo kolik SGAFíku jsme dohromady dali opravdu nevím. Tuším, že HoHo s Bludrem provedli pokus o protiútok po cestě, ale jsem si skoro jist, že nedopadl nijak slavně (Pokud ano, tak pardonJ).

Došlo k další menší pauzičce, někdo dobíjel, někdo se občerstvoval, někdo pokuřoval a někdo uvažoval nad zbytečností své existence. Po všech těchto činnostech byl někým, asi to vzešlo od SGAF, navržena další akce. Pro změnu útok na zakempeného nepřítele, opět jsme se vyměnili, tzn. SGAF obrana, my útok, pokud se to tak dá nazvat. Krom toho si Bludra z nějakého důvodu umanul vyměnit pro tuto akci svou G36 za mou odstřelovačku s “maximum effective range of 20m.“ S pokrčením ramen jsem jeho prosbu nebo snad rozkaz akceptoval. Nikoli poprvé jsem ten den doplatil na naprostou neznalost okolí, takže mi sdělení odcházejících SGAF, že budou bránit “ten lom nebo co to je,“ bylo vcelku na nic. Takže ve stanovený čas kdy jsme vyrazili do útoku jsem se po chvíli odtrhl od zbytku skupiny spolu s Hambatým a šli jsme po našem levém křídle skrz takový menší lesík. Já první, on kus za mnou. Rychlost postupu jsem udával já a určitě mého spolubojovníka dosti znervózňovala, tedy pokud se tam vyznal lépe jak já. Udělal jsem vždy tak pět pomalých, krátkých kroků a zaklekl jsem, koukajíc po známkách přítomnosti našeho soupeře. Když jsem několik vteřin klečel a byl stále živej, usoudil jsem, že poblíž asi nikdo není a znovu jsem vše opakoval – 5 kroků, zakleknutí, pozorování a zase znova… Asi po dvě stě mětrech tímto tempem jsme se začali stáčet doprava, tedy ke zbytku naší skupinky. Někde tam došla mému společníkovi trpělivost a předešel mne. To už jsme narazili na prvního soupeře nebo přesněji na jeho plastové kamarády. Lezl jsem k menšímu křovíčku, ale když do něj začaly dopadat kule, rychle jsem si to rozmyslel a ještě rychleji se vrátil zpět za jakous takous ochranu několika menších stromků. Mezitím z naší pravé strany dolezla skupinka lidí, určitě v ní byl Kalipéro, Ragnar, kteří hned zalehli na menším kopečku, vyměňujíc si občasné pozdravy se SGAFíky, které jsem já ze svého místa neviděl. Krom nich v ní byl také jistě Bludra a Fantomas, kus dál po pravé straně, téměř u pole, byl HoHo a někde za ním byl Elise, který snad jen pozoroval poté, co přišel ke konci druhé akce. Nastala menší patová situace. SGAFíci kempili na několika metrové skále zhruba 50m (odhad mám mizerný, mohlo to být taky klidně 70 m) od Kalipéra s Ragnarem. Přímo před touto skálou, na které měli SGAF umístěn kulomet a ještě nejméně jednoho dalšího maníka, byl prostor téměř neumožňující žádné krytí, snad jen s jedním menším “kráterem,“ vzdáleným od nás bohužel nedostupných 10-15 m. Taková vzdálenost byla trochu moc, když uvážíme, že to bylo ve směru postupu přímo proti kulometu. Zleva jsme je obejít nemohli, bylo tam křoví tak husté, že si nejsem jist, jestli by se tam dalo prolézt beze zbraně, natož s Bludrovovou G36 nebo mým APS. Já i Bludra jsme se o to pokusili, ale oba jsme to po pár metrech vzdali. Bludra to nakonec někudy obešel, ale asi se prošel dost daleko, protože všichni už stihli vychcípat a Bludru pořád nespatřili. Zprava byl útok také téměř neproveditelný, přes pole by to byla sebevražda a cesta, táhnoucí se těsně podél pole nebyla o moc lepší. Tuto stranu kryli snad dva ze SGAF. Po chvíli jsem se zleva proplížil k Ragnarovi a Kalipéro do středu, odkud jsme postupně společně přeběhli k jednomu většímu křovisku, nacházejícímu se na po naší pravé straně, tak o deset metrů blíže k našemu nepříteli. Kus vpravo a vzadu klečel HoHo, který se těsně předtím pokusil o útok po cestě a informoval nás o nějakém panákovi, který cestu kryl. Kus za ním stál Elise, vyjadřujíc nám svou přítomností morální podporu.

V jednu chvíli jsem dostal možnost pálit na jednoho SGAFíka, ležícího na skále v křoví, zírajícího úplně jinam než jsme leželi my. Zamířil jsem a začal jsem střílet zhruba po třech kulích k jeho pozici. Kule létali těsně nad nebo mi to tak alespoň přišlo a tak jsem, nepřestávajíc střílet, začal zbraní pohybovat dolů. Přidal se ke mně i Kalipéro, ale po pár sekundách SGAFík beze spěchu přešel z lehu do kleku, poté vstal a zmizel někde za skálou. První, co mne napadlo byl samozřejmě nepřiznávač, nebral jsem v potaz svou vlastní neschopnost se trefit nebo případně křoví, které SGAFíka krylo. Hláškami, že je to nepřiznávač jsem pak otravoval Kalipéra celý den, který už je na mne naštěstí zvyklý a tak mé breky ignoroval (takže tímto se Ti dodatečně omlouvámJ).

2. část

Poté jsme chvíli seděli na místě, uvědomujíc si bezvýchodnost své situace – po pravé straně cesta, nacházející se v palebném poli nepřítele, vlevo oblast bez jediné možnosti krytí, přímo vpřed křoví, za nímž jsme se kryli. Cesta zpět by asi byla možná, ale to by byla jen ztráta času. Napadlo mne, že je jen otázka času, kdy jeden ze SGAF sleze ze skály a objeví se po naší levici. Tak padl návrh, možná dokonce můj, na bezhlavý útok směřující přímo přes nekrytou oblast vlevo od nás. Co bychom dělali, kdybychom tam dolezli neporušení jsme ani neplánovali, nebyl mezi námi takový optimista, který by věřil v naše přežití. K mému menšímu úžasu byl návrh víceméně přijat a tak dříve, než se někdo stihl zamyslet nad debilitou tohoto “plánu,“ jsme se vedle sebe seřadili za křovím a připravili ke zteči. Ani jsem nestihl říct, že půjdem na tři a Kalipéro s HoHem vyrazili vpřed, se mnou dva metry za zády. Ragnar a Hambatej snad běželi o kus dál, ale nejsem si jist, jestli tam vůbec byli, paměť mi opravdu neslouží. Každopádně útok dopadl přesně tak, jak se dalo čekat. Kalipéro s Hohem se dostali překvapivě daleko, už byli téměř za skalkou, která vlastně byla naším cílem, ale bohužel jim chyběl jeden, dva kroky. Já jsem v běhu nemyslíc střílel někam nad sebe, kde jsem tušil kulometčíka, ale kule zřejmě nelétaly ani v okruhu 15 m od něj. Přežil jsem docela dlouho, zásah jsem dostal až asi po pěti vteřinách. To bylo zřejmě způsobeno tím, že se všichni ze SGAF zaměřili na prvního Kalipéra s HoHem a do mne začli střílet až o chvíli později. Dostal jsem to do ruky, tentokrát do pravé. Až ve chvíli své smrti jsem si uvědomil, že přímo pode mnou, sotva dva kroky klečel jeden ze SGAFíku, pravděpodobně můj vrah.

S Kalipérem a HoHem jsme se sebrali a vyšli jsme vstříc mrtvolišti, přičemž jsme cestou potkali Bulvou, který nás oběhl z naší levé strany, tzn. nějak se minul s Bludrou a přišel tak do zad Hambatému, který náš útok, pokud se ho účastnil, přežil a snažil se opětovat palbu ze svého malého úkrytu proti zdrcující přesile. Cestou na mrtvoliště s Kalipérem jsme potkali jezdkyni na koni, která jela po cestě ležící nedaleko od našeho úkrytu, z něhož jsme poté zahájili náš tolik promyšlený útok. Osud tomu chtěl, že zrovna v tu chvíli se Bludra konečně někudy proplížil a začal SGAFíkům znepříjemňovat život. Asi to stálo za to, protože dva proběhli přímo kolem koně a vyběhli až úplně na pole, kde se zastavili až po nějakých 20 m. Po chvíli se odvážili k protiútoku a opět nám zmizeli z očí v křovinách.

Po této akci, která pro změnu skončila vítězstvím SGAF a jejich pomocníků, přišla na řadu další vlna odcházení, odešel HoHo s Elisem, už před touto akcí odešel Krůta s nějakými místními. Na poslední akci, kdy jsme byli opět v obraně, jsme tak zůstali snad v šesti – já, Ragnar, Kalipéro, Bludra, opět se svou G36 a Fantomas a Hambatej. Kupodivu se nám právě při poslední akci podařilo zneškodnit nejvíce nepřátel, nakonec to zůstalo snad Bludra proti jednomu ze SGAF. Za tohoto stavu Bludra akci ukončil. Ovšem při mých schopnostech jsme se bránili vlastně jen v pěti, já jsem opět nikoho nebyl schopen zneškodnit a byl jsem tam tak vlastně jen do počtu.

Akce začala velmi podobně jako ta druhá, SGAF odešli stejným směrem jako předtím, my jsme leželi na podobných místech jako předtím, SGAF opět nebyli dlouho k nalezení. Tentokrát se ovšem z naší levé strany neustále ozýval praskot větví a šustění listí, odhrnovaného kanadami postupujících SGAF. Ležel jsem vedle Kalipéra a stále jsem sledoval místo odkud SGAF přišli minule, tzn. přímo před námi. S postupujícím časem mi docházela trpělivost, měl jsem sto chutí se jít podívat za kopec, odkud jsme předpokládali příchod soupeře a zjistit, jestli tam neležíme úplně zbytečně. Nakonec se konečně ozvala střelba a to od pole, z cesty. Přesunul jsem se tedy na skálu k Ragnarovi, který mi oznámil, kde přibližně nepřítel leží. Vykukujíc jsem si jeho informace potvrdil. SGAFík pak pro mne nepochopitelně vyrazil do útoku. Jediné místo, kde se mohl jakž takž krýt byl osamělý stromek a i ten mu byl úplně na nic proti lidem stojícím na skála deset metrů nad jeho hlavou. SGAFík tam ležel rozpláclej na zemi, o nic se nepokoušejíc, vlastně jen čekal na zásah. Ragnar se o kus přesunul, aby měl lepší výhled a po pár dávkách se mu povedlo nepřítele dostat. Bludra mezitím zevloval na kopci, na který jsem při druhé akce na pár minut šel já, tentokrát se ovšem skutečně se SGAF střetl. Tady došlo k dosti zajímavé události, po níž by měl být asi Bludra vyřazen, no ale nakonec…

Bludra si to štrádoval po cestě, netušíc, že kus od něj číhá SGAFík. Jelikož SGAF jsou inteligentní lidé, rozhodl se Bludru ušetřit nepříjemného zásahu z několika kroků a s bafnutím vystoupil ze svého úkrytu přímo před Bludru, přičemž mu nad hlavu poslal kuli. Bludra se lekl, skočil do křoví a bez míření začal kropit, SGAFík nakonec schytal to, od čeho chtěl ušetřit Bludru, nepříjemný zásah do obličeje. Slyšel jsem tuto událost od obou účastníků a řekl bych, že právo je tak nějak na obou stranách. SGAFík se podle mne měl, míříc na Bludrovu hlavu, jednoduše zeptat: „Máš?“ Na to by Bludra podle mne určitě zareagoval svým odchodem na mrtvoliště. Takhle si bafnutí a následnou střelbu nad hlavu vysvětlil jako kombinaci svého ohromného štěstí, soupeřovi smůly a selhání zbraně a pokračoval v boji. SGAFík po zásahu řekl Bludrovi, ať normálně hraje dál a kašle na to, což považuji za další projev vysoké inteligence členů SGAF, spousta lidí by to jistě řešila dosti zbytečnou hádkou.

Já jsem se po eliminaci SGAFíka na cestě konečně odhodlal k prozkoumání kopce, který jsme s Kalipérem předtím snad 15 minut kryli. Když jsem se už chystal vykouknout přes kopec, dostal jsem z pravé strany zásah do hlavy, což jsem čekal asi stejně jako Bludra dříve popisovanou událost a tak jsem spadl a sjel jsem kus z kopečka. Sedíc jsem si chvíli rovnal myšlenky, pak jsem si uvědomil, že jsem tuhej, tak jsem to oznámil jedinci sedícímu pár kroků ode mne, aby mne náhodou nezastřelil ještě jednou až budu vstávat. Svou smrt jsem nebyl schopen sportovně unést a tak jsem hanebně ukázal pozici nepřítele zbytku našeho týmu, kteří ho po pár sekundách poslali jako můj doprovod na mrtvoliště.

Zatímco Bludra běhal z jedné skály na druhou a skládal postupně jednoho soupeře za druhým, já jsem se na mrtvolišti dověděl, že jsem údajně nepřiznal zásah. Pokud jsem to správně pochopil, byl jsem z toho nařčen SGAFíkem, který se pokusil o útok po cestě. Prý jsem dostal zásah hned jeho první dávkou (ke které došlo, když jsem ještě ležel vedle Kalipéra a tam jsem mohl být z cesty zasáhnut tak možná minometem. Vlastně jsem až při první dávce reagoval a začal jsem hledat původce té střelby.) a pro jistotu ještě do zad, což zní ještě divněji, měl jsem ho na očích dohromady stěží 15 sekund a celou dobu jsem k němu byl čelem. Samozřejmě je zde možnost, že si mne s někým spletl, otázka je s kým. Jako jediný jsem tam měl pušku s optikou (aspoň u Němců) a také jsem na sobě neměl ani nosnej systém, takže bych měl cítit snad všechno. Nijak na mne netlačil, už vůbec nenadával. Vzal mé omluvy i to, když jsem mu tvrdil, že jsem to možná prostě necítil. Každopádně pokud si tohle náhodou bude číst, tak se mu tímto ještě jednou omlouvám.

No akce nějak skončila, řekněme poněkud spornou remízou (posledním žijícím Němcem byl Bludra, který navíc po “incidentu“ sundal snad půlku SGAF) a všichni se začli balit. Rozloučili jsme se s SGAF a dalšími a v sestavě já, Bludra a Kalipéro jsme si to namířili vstříc nějaké hospodě. Hospoda “U Pytláka“ byla zamítnuta, vyžadují občanský průkaz a tak jsme dolezli až k nějaké večerce, nevím jméno, kde si Bludra s Kalipérem dali každý dvě piva a já klasicky svou kolu. Po prolezení další oblasti Kralup, která mi byla stále neznámá, jsme konečně došli až k základní škole gen. Klapálka a odtud až k poště, kde jsme se rozloučili s Kalipérem, který jel na kole rovně, z města a já s Bludrou jsme odbočili doleva, já šel domů, Bludra šel někoho navštívit. Na místě, kde jsme se předtím v 1150 setkali, jsme se také rozešli každý svým směrem. Já se vydal do Lobče přes Hostibejk. Zde došlo k završení pro mne ne zrovna vydařeného dne. Když jsem šel od altánku po cestě ponořen v myšlenkách na postel, zaslechl jsem nepříjemný zvuk, který mne vytrhl z mých úvah. Rychle jsem sklouzl pohledem dolů na svou zbraň a levou rukou jsem zachytil padající černý předmět. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že koukám na optiku a další chvíli mi zabralo než mi došlo, že tady není něco v pořádku. Jak mohu držet optiku v levé ruce před sebou, když má být přimontovaná k pušce, kterou jsem měl přes pravé rameno? Začal jsem optiku důkladněji zkoumat a zjistil jsem, že chybí jeden šroub s podložkou z kroužku, držící optiku na svém místě. Podíval jsem se přímo pod nohy a zaúpěl jsem. Stál jsem v 10 cm vrstvě napadaného listí, šance na nalezení dvou ani ne centimetrových předmětů se rovnala nule. Po přeskupení listí asi na 20m jsem to vzdal a s myšlenkou, že Bludrovi dlužím 1 000, jsem se vracel domů (neuvědomil jsem si, že upadla část kroužku, v zatemnění mysli jsem došel k závěru, že mi upadla část optiky). Jen pro zajímavost, cesta přes Hostibejk k Lobči je nějakých odhadem 400-500 m a tohle se stalo asi na 40 m úseku plném napadaného listí, na zbytku mé cesty domů nebyl ani jeden jediný lístek.

Tak pro mne skončila akce, kterou jsem završil se skóre 0/4, akce na níž jsem se dověděl, že mám nějakou špatnou zbraň, se kterou si zatím nevěděl rady ani Bludra mechanik. Přesto jsem si akci užil a z mého pohledu byla vcelku vydařená, otázkou je, co si o akci myslí SGAF, jelikož jsme pro ně asi opravdu nebyli soupeři…

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Za pravopis a délku se omlouvám, lépe psát neumím. Přes týden jsem neměl moc času, takže jsem to psal hlavně včera. Vaše připomínky a upřesnění jsou samozřejmě vítany.

Ten muj VEHYKL se jmenuje Fichtl alias JAWA 20 Pionýr,na me to je moc dlouhy cteni tak sem asi polovinu vynechal(to ze sem ji vynechal neznamena ,ze me nezajima nybrz sem linej jak ves),a je to i pekne napsany

ááá už víme, kdo bude náš terénní redaktor

Fuk napsal:

Jelikož SGAF jsou inteligentní lidé, rozhodl se Bludru ušetřit nepříjemného zásahu z několika kroků a s bafnutím vystoupil ze svého úkrytu přímo před Bludru, přičemž mu nad hlavu poslal kuli. Bludra se lekl, skočil do křoví a bez míření začal kropit, SGAFík nakonec schytal to, od čeho chtěl ušetřit Bludru, nepříjemný zásah do obličeje.

Situace byla nakonec ještě zmatenější. Já jsem se na místě dozvěděl, že Thanantos "nehraje" a jen pozoruje, kdy se konečně zbytek jeho týmu dostane k útoku. Bohužel, to až po mém zkratu, kdy rachot dávky následovala automatická reakce "hop na zem a krop general direction:forward", kterou nebohý Thanatos zaplatil zásahem do tváře.

Fuk napsal:

Bludra si z nějakého důvodu umanul vyměnit pro tuto akci svou G36 za mou odstřelovačku s “maximum effective range of 20m.“

Měl jsem chuť vrátit se do starých dobrých časů "cvak-cvak-flus" a navíc, proč nenechat kámoše vyzkoušet blaho automatu? Já ti to budu pořád předhazovat, hehe Škoda, že to APS nestřílelo skutečně tak dobře, jak mělo, jinak bych po mém brutál obchvatu společně s Fantomasem sejmul možná dva lidi, vzadu po vašem pobití na nás naběhlo asi pět najednou a potom jsem byl zajat Thanantosem a posléze popraven jeho Sig Sauerem. Ani Eine Zigaretten jsem nedostal...

Skláním poklonu autorovi. Takhle dlouhej, podrobnej a zároveň spisovnej komentář jsme tady ještě neměli. Vskutku povedená záležitost...